Bezmezná důvěra

Jeden z mých prvních článků v tomto zpravodaji byl o tom, jak jsem přemýšlel nad názvem firmy. Long story short: název pochází z latinského slova fiducia, což je v překladu důvěra.

A právě o důvěře chci dnes psát. Důvěra je ta největší zbraň i past. Bez ní nefunguje nic. A v mém byznysu někdy sahá až za hranici, kterou byste si možná ani nepřipustili. Důvěra našich klientů v nás je místy totiž občas bezmezná. Dělá mi to samozřejmě radost, někdy mě to děsí, ale hlavně si toho ohromně vážím. Vím, jak dlouho a pracně se důvěra buduje a jak rychle se o ní dá přijít.

Klíčový prvek v jakémkoliv vztahu

Důvěra je za mě nejdůležitější věc ve vztahu. V jakémkoliv. Vůči životnímu partnerovi, klientovi, společníkovi či třeba zaměstnanci. Bez důvěry mám problém delegovat, mám problém se vzdát starosti o nějaké činnosti, mám tendenci pořád něco kontrolovat a hlavně se nikdy nebudu cítit úplně dobře. Pokud chci s někým něco dlouhodobě budovat, musím v dotyčného mít důvěru.

Křehkost

Důvěra je jedna z nejkřehčích věcí na světě. Budujete si jí roky, ztrácíte ji během vteřin. Někdy pro to stačí i zdánlivá maličkost. Když vám někdo důvěřuje, věří, že se na vás může vždy spolehnout. Že se na něj nevykašlete. Že nebudete nikomu říkat soukromé záležitosti, co o něm víte. Že nebudete jednat v jeho neprospěch.

Zranitelnost

Ten, kdo důvěřuje, je totiž zranitelný. Důvěra znamená otevřenost. A otevřenost znamená často zranitelnost. A to je důležité vnímat. Pokud mi někdo důvěřuje, otevřel se mi, a pokud se mi otevřel, je zranitelný. Byť nechtěně, můžu mu ublížit. A s tímto uvědoměním se musím chovat a jednat.

Na věky věků

Pokud si ale důvěru získáte a nic nepokazíte, zpravidla ji máte na věky věků. Možná se vám bude tolerovat i něco, co by se jiným netolerovalo. Jste schopni si odpouštět. Jste schopni lépe mluvit, poslouchat se, tolerovat se, radit si. Důvěra je silný nástroj a může být nekonečně dlouhý. Zpravidla nezmizí jen tak.

Proč nad tím přemýšlím?

A často. Přemýšlím nad tím často. Už párkrát jsem balancoval na hraně důvěry. Vždy nechtěně. Ne vždy jsem ale přemýšlel o tom, jakou reakci může přinést má akce. A vždy to byla celkem velká škola. Dnes jsem hodně opatrný. Vím, že mám / máme v rukou hodně důvěry.

Věří nám desítky lidi. A fakt hodně. Víme vše o jejich finančních poměrech. Zdraví. Vztazích. Kariéře. Byznysu. Minulosti. Často hrajeme podstatný vliv v jejich rozhodování a místy je ten vliv až absolutní. Je to, jako když hrajete šachy, jen by je hrál za vás někdo jiný a vy se spíše koukali a občas si řekli, jaký bude další tah.

Kam až může důvěra zajít?

Občas přemýšlím, kam až může důvěra mezi námi a klienty zajít. Máme totiž klienty, od kterých máme náhledová práva na jejich bankovní účty. Máme klienty, kteří se nikdy nepřihlásili sami do investičních platforem. Máme klienty, kterým jsme koupili byty a oni ho nejen, že ani nikdy neviděli, ale ani od něj nemají klíče. Máme klienty, kterým jsme zařídili prodej nemovitosti v zahraničí a oni ji prodali bez toho, aby se zúčastnili jediného callu a setkání – prostě vše jen podepsali a věřili, že transakce běží, jak má. Máme klienty, kteří reálně neví, co kde mají, dokud to s nimi neprojdeme nebo jim to neřekneme. Máme klienty, kteří nás pouští do těch největších tajemství, které mají.

I já důvěřuji

Tak jako spousta lidí důvěřuje mně, důvěřuji hodně i já. Svému týmu a nejbližším lidem. Ve firmě máme postavené hodně věcí na důvěře (důvěru samozřejmě kryjí smlouvy, každá věc musí mít více úrovní krytí). Nekontrolujeme čas práce a výkazy, neřešíme dovolené, necháváme určitou autonomii pro způsob a styl práce či různá rozhodnutí menšího charakteru.

Jo, má to svá rizika. Ale o tom, komu důvěřuji, nemám nejmenší pochybnosti. A díky tomu mám více času se věnovat zase jiným věcem, protože na spoustu povinností můžu prostě „zapomenout“.

Důvěra je krásná věc, tak se o ní starejte, ať krásnou zůstane. Když funguje, je to k nezaplacení.