Budu čerpat rentu lineárně, nebo degresivně?

Asi cílem každého z nás je dostat do stavu, kdy mi majetek generuje dostatečné výnosy na pokrytí mého života. Tedy do situace, kdy teoreticky nemusím pracovat, můžu pracovat méně nebo můžu pracovat primárně na tom, co mě baví, bez ohledu na peníze.

Ve všech úvahách a diskuzích, ať už odborných či laických někde na Facebooku, se vždy uvažuje s tím, že chci prostě třeba od 55 čerpat 100.000 Kč měsíčně, a to do konce života. Tedy nějakou lineární částku, po celou dobu stejnou. A upřímně? I my s tím takhle, pokud máme horizont 20–40 let, počítáme. Je to nejjednodušší.

Lineární čerpání je tedy hezká teorie, která dobře vypadá v Excelu. Ale v životě? Nedokáže kopírovat skutečné potřeby a priority.

Kde je tedy realita?

Budete opravdu chtít čerpat 100k měsíčně (navyšováno o inflaci) po celý život? Ona totiž přichází naprosto relevantní otázka: „Co z těchto peněz budu mít dnes, co za 10 let a co za 25 let? Tedy v 55, v 65 a třeba v 80? Jakou hodnotu bude pro mě mít těch 100k?“.

Tu otázku mám rád, protože je nejen správná, ale navíc se mi ukazuje, že i více odpovídající realitě. Dostáváme se totiž k pojmu „mezní užitek“. Těch stejných 100k bude mít pro mě úplně jinou hodnotu v různých fázích života.

Mezní užitek

Pokud je mi 55, tak mám větší šance, že jsem v kondici, zdravý, mám možná už malá vnoučata, jsem na svém vrcholu. Mám dost majetku, ještě pořád to zdraví, energii a chuť. Můžu si tedy nejvíce užívat.

V 65 letech to už bude možná horší. A v 80 letech už budu více unavený, možná si projdu nějakými nemocemi nebo mi více hrozí, statisticky se blížím konci svého života. Samozřejmě záleží, jak jsem se o sebe staral, ale i jaké mám štěstí.

V těch 55 jsem tedy schopen si mnohem více užívat. Cestovat, dělat věci, co jsem vždy chtěl, trávit čas s rodinou a vnoučaty, žít společenský život, prostě cokoliv. V 80 už budu možná vděčnější za gauč, televizi, svoji zahrádku a klid a možná jednou za čas skočím za kamarádem vedle na jedno. Penzum peněz, které budu potřebovat, se bude snižovat. Jasně, nějaké výdaje vzrostou (třeba léky a zdraví), ale celkové výdaje budou pravděpodobně nižší a nižší.

Degresivní renta

Co z toho tedy plyne? Že zpočátku potřebuju více peněz, později méně peněz. Budu chtít začít třeba na 130k od 55 do 60, pak jít na 110k od 60 do 65, pak na 90k od 65 do 70 a od 70 už mi bude stačit jen 70k (vše v dnešní kupní síle) ... možná ani to ne.

Jak se totiž říká, peníze si do hrobu nevezmu, a proto by bylo nešikovné mít nějakou část života méně, než bych potřeboval a nějakou část více, než bych potřeboval. A to jen proto, že renta je lineární.

Můžeme samozřejmě vymyslet i jiné způsoby. Např. nějakou lineární rentu s bonusovým čerpáním, které by mělo být vždy do předem spočítané výše a s jasně spočítanými dopady. Smyslem finančního plánu by prostě neměla být excelová křivka, ale to, aby podpořil skutečný životní styl v čase.

U-shaped spending curve

Mohla by přijít námitka, že výdaje ne jen klesají, ale mohou začít klesat, a pak zase růst zpět. Protože v opravdovém stáří mi mohou růst výdaje na zdraví, péči, různé specializované služby apod. A to je pravda, na to jsou i empirické studie. Nicméně to má pár proměnných.

Záleží, jaká je struktura mých výdajů na začátku. Dost možná mám zpočátku výdaje za určité kategorie tak výrazné, že jejich absence v pokročilém stáří bude více významná než růst např. výše zmíněných výdajů. A tak počítám i s rentou.

Možná s tím počítáte už předem, děláte si uvažované rozpočty, tedy např. kalkulujete s omezením výdajů za cestování od 70 let, které byly dominantní, ale naopak kalkulujete s výdaji na zdraví a péči a i přesto se Vám celkové výdaje sníží, respektive dostanou do úrovně, se kterou kalkulujete.

Taky se ale může stát, že ve Vašem specifickém případě budou výdaje ne klesající, ne u-shaped, ale jen rostoucí. To se bude ale týkat běžnějších a skromnějších rozpočtů, kde se moc nebudou měnit výdaje související se životním stylem (cestování, sporty, gastro, dárky aj.).

Liší se to také země od země a hlavně od způsobu fungování a financování zdravotnického systému. Nejvyšší položkou u nás jsou pak případně opatrovníci / domovy pro seniory, ale to by se typicky řešilo prodejem současného domu / bytu, ze kterého by se pak financoval pobyt v domově pro seniory, společně s rentou z majetku (příp. prodejem inv. nemovitostí, kdy bychom chtěli vybírat více, než je generovaný nájem). Ale to už záleží na majetkových poměrech, hodnotě nemovitostí a celkové matematice. Nicméně se dá uvažovat i nad majetkem ve vlastní nemovitosti, a to v této pokročilé části života, protože do té doby v domě žijete a do jisté míry to jsou „mrtvé“ peníze. Mimo ČR existují v určitých zemích i tzn. reverzní hypotéky.

Mám s tím počítat, když mi je 30?

Ne, za mě ne. Výpočet renty se snažíme dělat spíše jednodušší, než složitější. Počítáme se současnou hodnotou renty, na kterou cílíme, s inflací a přepočtem do budoucí hodnoty, s konzervativním nominálním výnosem, s aktuálním portfoliem, s měsíční investicí valorizovanou o inflaci, s příjmy z nájemného z předem určených nemovitostí navyšované o inflaci, s doplacením jistin hypoték k datu čerpání renty a s několika dalšími údaji.

I tak je toho ale dost. A na dlouhém horizontu je to protažení dat v excelu dost orientační. Pokud do toho začnete kombinovat další scénáře, ty scénáře vám vytvoří další scénáře a nakonec zjistíte, že nevíte, kam míříte. A věřte mi, že bych vám tu asi pár desítek dat a možností, které byste do propočtů mohli přidat, vysypal z rukávu.

Klíčové je pravidelné vyhodnocování a revize všech dat. Musíte si je validovat s realitou a nějakým očekávaným vývojem v krátké budoucnosti. Zjistit, zda jste „on track“ nebo ne. Až se samotný cíl bude blížit, začnete do něj zapouštět např. úvahu nad podobou degresivní renty.

Závěrem

Lineární čerpání má tedy smysl jako referenční model. Lépe se počítá a srovnává. V praxi to bude trochu jinak a je dobré nad tím předem začít uvažovat, brát v potaz celkovou konstrukci svých majetků, udělat si různé rozpočty, zvážit, jak chci žít, co chci případně předat dětem / nebo nechci, zvážit daňové důsledky a spoustu dalších scénářů a myšlenek. To ale budete dělat, jak se budete k danému momentu blížit.

Hlavní myšlenka je nesnažit se modelovat detailní křivku vývoje na 40 let dopředu, ale mít rámec, jasný cíl a mechanismus pravidelné revize. Stejně jako autopilot v letadle – nejede po jedné přímce, ale průběžně koriguje kurz. Nekomplikujte si život. Hlavní je mít rámec, držet se konzistence a čas nechat pracovat pro vás.