Česko je daňový ráj. Važme si toho

Asi před měsícem a půl jsem napsal kratší příspěvek o tom, jak máme v Česku fajn daňový systém. Protože je to vlastně celkem zajímavé téma, říkal jsem si, že z toho udělám samostatný delší článek do mého „zpravodaje“. A tak je tady.

Letos v květnu 2026 jsem seděl v jednom rooftop baru v Londýně. Vedl jsem diskuzi s poradkyněmi z Velké Británie a ze Slovinska. A dostali jsme se k daním.

Ptaly se mě, jak to máme v Česku s daněmi z investic. Z cenných papírů, z akcií, z ETF. Řekl jsem, že v zásadě nijak. Podívaly se na mě nechápavými pohledy. Vysvětlil jsem, že když akcii nebo ETF držíte déle než tři roky, z prodeje nezaplatíte ani korunu. Tak se ptaly, jaký je limit, po který toto platí. Odpověděl jsem, že žádný. Milion, miliarda, je to jedno. Chvíli bylo ticho a pak přišla otázka, jestli si dělám legraci nebo to myslím vážně. Nevěřily mi.

Postupně mi došlo, že to beru jako samozřejmost. Jako něco, co prostě je. V posledních letech mi ale rukama prošli klienti žijící v Nizozemsku, Belgii či třeba v Dánsku. A pokaždé jsem se akorát více a více přesvědčil, jak skvělý je český daňový systém. Teda, samozřejmě jak v čem, ale jako celek ano.

A o tomhle je celý tenhle článek. Česko je pro držitele kapitálu jeden z nejštědřejších daňových režimů v Evropě.

Umíme si stěžovat. A odrbávat

Měříme se podle toho, co nám chybí, ne podle toho, co máme. Srovnáváme se tam, kde se nám to hodí. Třeba s Německem v platech. Nikdy se ale nesrovnáváme s Dánskem v tom, kolik odvedeme z prodeje akcií. Nebo s Nizozemskem v tom, jestli platíme daň z majetku, který jsme vůbec neprodali.

Hledáme kličky. Hledáme cesty, jak něco odrbat. Legální optimalizace je v pořádku. Jak se říká, blbej, kdo dává, blbější, kdo nebere. Ale i přes to, jaké jsou možnosti legální optimalizace, tak hledáme další cesty. Vymýšlíme si. Riskujeme.

Do určité velikosti jsou ty možnosti optimalizace tak skvělé, že dělat cokoliv hraničního je hloupé. Od určitého momentu to už třeba trochu bolí, ale i daně jsou součást celé hry. A pokud patříte mezi „velké kluky“, otevírají se vám už zase úplně jiné možnosti optimalizace, ale to jsme někde jinde.

Chci tím říct, že pro většinu běžné populace, fyzických osob, je systém štědrý. Stačí se trochu snažit, vyznat se v něm a můžete mít podmínky, které by vám většina světa záviděla.

Co za daně dostávám?

Začnu trochu osobně. Nesnáším, fakt nesnáším, řeči typu: „A co za to dostávám? Stejně z toho nic nemám. Tyjo, to vychází efektivně na zatížení 16 %, to se mi platit nechce, nejde to nějak méně?“.

Žijeme v jedné z nejlepších zemí na světě. V jedné z nejlepších částí světa. Můžeme si říkat, co vše je špatně, co by mohlo být lepší, co nefunguje, ale realita je taková, že i přes všechny ty negativní věci je to v Česku prostě skvělé.

Zdravotnictví? Špičkové, dostupné a málokde bych se bál nechat ošetřit. Zdravotní rizika? Žádné malárie, dengue, tyfusy a další nebezpečí. Bezpečnost? Kamkoliv a kdykoliv můžete jít přes den i v noci sami, na semaforu vás nikdo nepřepadne. Klima? Pořád máme 4 roční období, žádné extrémní teploty, zemětřesení či hurikány. Právní systém? Silný, stabilní, předvídatelný, s řadou pojistek. Vzdělání? Dostupné, kvalitní veřejné školy, zadarmo. Dopravní infrastruktura? Asfaltka i v největší díře, prvotřídní a moderní městská hromadná doprava. Svoboda? Jeden z nejsilnějších pasů, svobodná média, demonstrovat můžeme za cokoliv. Co dál? Pitná voda úplně všude. Sortiment zboží, co si můžete koupit, je nekonečný – z kolika jogurtů, typů šunek či másla si můžete vybrat?. Služby, které jsou pro většinu světa nepředstavitelné – třeba Rohlík či Alza boxy. Vyžití, které je nekonečné – každý den můžete navštívit novou kavárnu a zkusit 10. druh matchy, chodit do všelijakých zábavních parků, na kulturní akce. Poloha, která nám umožňuje být všude po Evropě letecky do 2 hodin.

Jasně, někdy čekáme na MRI dlouho. Nemáme žádnou školu v top 100. Nemáme klimatizaci v každém autobusu. Občas jsou v silnici díry. Bydlení je objektivně drahé. Ne vše je prostě takové, jaké bychom chtěli. Ale máme MRI. Máme školy. Máme autobusy. Máme asfaltové silnice. Máme bydlení.

Byl jsem v 60 zemích. Něco jsem už viděl, poznal, zažil. Spousta těch zemí byla nádherných a lidé byli fakt úžasní. Ale žít tam? Přišli bychom o 80 %, co známe a na co jsme si zvykli.

Všechno toto, co jsem výše zmínil, něco stojí. A v případě Česka je cena vs výkon prvotřídní. Tak na to mysleme. Nic totiž nemusí trvat věčně a všechny ty skvělé věci, co máme, si musíme umět udržet.

Ale teď už se posuňme z mých proslovů do konkrétních příkladů.

Nemovitosti a majetek: daně skoro jako by neexistovaly

Začněme tím nejzajímavějším, tedy vlastnictvím majetku a nemovitostí. Roční daň z nemovitých věcí je u nás symbolická. I po výrazném zvýšení sazeb od roku 2024, kdy konsolidační balíček základní sazby zhruba zdvojnásobil, se u běžného bytu bavíme o stovkách až málo tisících korun ročně. V evropském srovnání je to extrém. Podle Tax Foundation vybírá Česko z daně z nemovitostí jen 0,04 % hodnoty soukromé kapitálové zásoby, což je druhý nejnižší podíl v celé Evropě. Níž je jen Maďarsko.

Prodej nemovitosti navíc bývá taky častěji osvobozený než zdaněný. Osvobodit se ale dá hned několika cestami. Časový test vlastnictví 5 / 10 let. Dvouleté bydliště. Reinvestice do vlastní bytové potřeby.

Česko fakticky nemá ani dědickou, ani darovací daň. Obě samostatné daně byly zrušeny a dědictví i dary od té doby spadají pod zákon o daních z příjmů jako takzvaný bezúplatný příjem.

U dědictví je osvobození absolutní. Příjem z dědictví nebo odkazu je osvobozený od daně z příjmů pro úplně každého, bez ohledu na příbuzenský vztah a bez ohledu na výši.

U darů je osvobození o něco podmíněnější, ale z darů v rodině stejně nic nezaplatíte. Od daně jsou osvobozeny dary v linii přímé a stejně tak od příbuzných ve vedlejší linii. Zdanit se tak reálně musí až dar od někoho mimo rodinu.

Další již neexistující daň je daň z nabytí nemovitosti, která byla zrušena v roce 2020, takže kupující neplatí nic. A žádná daň z bohatství, tedy wealth tax, u nás neexistuje vůbec. Držet a mezigeneračně předávat majetek je v Česku daňově mimořádně levné.

Kapitálové zisky: klenot českého systému

Tady je Česko skutečně výjimečné. I proto říkám, že jsme daňový ráj a nemusíte se stěhovat ani na ostrovy do Pacifiku.

U cenných papírů, tedy akcií, ETF, dluhopisů nebo podílových listů, platí, že když je držíte déle než tři roky, je příjem z prodeje osvobozený od daně. Chvíli jsme tu měli limit 40 milionů, ale dlouho tu s námi nebyl. Respektive ten zůstal na krypto, čistě na tento typ aktiva. A ano, i krypto je jinak asset, který nezdaníte.

U podílů ve firmách, je časový test 3 / 5 let (a.s. / s.r.o.) a poté je prodej osvobozený. Pokud tedy prodáváte firmu za desítky nebo stovky milionů a dodržíte časový test, v Česku z toho neodvedete nic.

Zvláštní kapitolou je dlouhodobý nájem nemovitostí. Příjem z dlouhodobého nájmu se daní sazbou 15 %, ale neplatí se z něj žádné sociální ani zdravotní pojištění. Základ daně jde stlačit hodně nízko. Pronajímatel si může vybrat mezi paušálem 30 % z příjmů se stropem 600 tisíc korun a skutečnými výdaji, kde po započtení odpisů nemovitosti a úroků z hypotéky vyjde daň často blízko nule, respektive ještě častěji spíše vytvoříte daňovou ztrátu, protože odpisy jsou nyní vysoké a úroky z úvěrů také. A aby toho nebylo málo, touto ztrátou si můžete optimalizovat např. zdanitelné příjmy z podnikání. Jo, vím, neuvěřitelné.

Když to shrnu do jedné věty, cenné papíry, podíly ve firmách, krypto i nájem se u nás při správném nastavení dají dostat na nulovou daň.

Firmy a dividendy: tady jsme spíš průměrní

Zdanění firemního zisku a jeho výplaty patří k té normálnější části systému. Daň z příjmů právnických osob činí od roku 2024 celkem 21 %, dříve to bylo 19 %. To je v evropském srovnání střed.

Výplata dividendy fyzické osobě pak podléhá srážkové dani 15 %, kterou odvede sama firma, takže majitel dostává čistou částku. Když si to poskládáte dohromady, efektivní zdanění rozdělovaného zisku je zhruba 33 %. To už žádný ráj není, je to standardní zdanění bez extrémů.

Trochu jiný příběh je výplata dividendy mezi mateřskou a dceřinou společností. Díky evropské směrnici o mateřských a dceřiných společnostech je při splnění podmínek, tedy zpravidla podílu alespoň 10 % drženého nejméně 12 měsíců, výplata mezi kvalifikovanými společnostmi v rámci Evropské unie osvobozená od srážkové daně. Je to harmonizované napříč celou Unií, takže tady Česko nijak nevyčnívá a výhodu z toho má holdingová struktura všude podobně.

Zdanění práce, neustále diskutované téma

Když někdo řekne, že v Česku máme nízké daně, má napůl pravdu a napůl se plete. Záleží totiž zásadně na tom, odkud příjem teče.

Vezměme si zaměstnance. Sazba daně z příjmu je opravdu nízká, tedy 15 %, a nad hranicí cca 1,76 milionu korun ročně (údaj pro rok 2026) pak 23 %. Jenže sazba daně není vše. Máme pak odvody zaměstnance a zaměstnavatele na zdravotní a sociální pojištění. Součet nám dává ukazatel, který se jmenuje daňový klín, anglicky tax wedge, a měří rozdíl mezi tím, co práce stojí zaměstnavatele, a tím, co zaměstnanci (svobodný a bezdětný) reálně zůstane. Podle OECD (studie Taxing Wages 2026) činil v Česku pro zaměstnance s průměrnou mzdou zhruba 41,2 % za rok 2025, což je jedenáctá nejvyšší hodnota z 38 zemí OECD. To je výrazně nad průměrem OECD, který je 35,1 %. Máme u nás sice nízkou daň, ale vysoké odvody.

U OSVČ je to naopak pohádka, hlavně díky paušální dani. Podnikatel v tomto režimu platí jednu měsíční částku, která v sobě zahrnuje daň z příjmu i obojí pojistné, a nemusí podávat přiznání ani přehledy. Aktuálně jsou tři pásma: první pásmo 9 162 korun měsíčně, druhé pásmo 16 745 korun a třetí pásmo 27 139 korun.

Spočítejme si, co to znamená v efektivní sazbě, tedy jaký podíl z příjmu reálně odvedete na dani a obou pojistných dohromady. Protože jde o pevnou částku, platí jednoduchá logika: čím vyšší příjem v rámci pásma, tím nižší efektivní sazba.

V prvním pásmu zaplatíte za rok 12 x 9 162 korun, což je 109 944 korun. Při příjmu 1,5 milionu korun to dělá efektivní zátěž zhruba 7,3 %. Ve druhém pásmu odvedete ročně 200 940 korun, což při příjmu 2 miliony korun znamená zátěž jen cca 10 %. Krásné, co?

I mimo paušální daň, při obratu do 2 milionů korun, se dostáváme na zátěž 12–15 %. Záleží, co za všechny slevy a odčitatelné položky si umíte uplatnit. Bolestivější je to až od 2 milionů obratu (při 60% paušálních výdajích), kdy překročíte strop pro výdaje a zdaňují se celé příjmy nad ty 2 miliony.

Jak jsme na tom proti zbytku Evropy

Vraťme se k té situaci z Londýna a podložme si ji čísly. Proč mi moc nevěřili? Protože ve většině vyspělých zemí se kapitálové zisky daní, a pořádně, bez ohledu na to, jak dlouho aktivum držíte. Prokousával jsem se systémy Dánska, Německa, Nizozemska či třeba Belgie. Nějaký vhled jsem si do nich udělal a někdy jsem se nestačil divit.

Nejvyšší sazbu má Dánsko, kde se dostanete až na 42 %. Následuje Norsko s 37,8 %. Nizozemsko má 36 %, a navíc pracuje jiným mechanismem (tzv. Box 3 nedaní realizovaný zisk, ale předpokládaný výnos z hodnoty čistého majetku nad určitou hranici, zjednodušeně řečeno, daníte i to, co jste vůbec neprodali). Francie a Finsko mají 34 %, Irsko 33 %. Německo daní kapitálové zisky sazbou 26,4 procenta (a navíc třeba i církevní daň) a mohl bych pokračovat.

A teď to důležité. Existují časové testy jinde v Evropě? Ano, ale je jich málo. Bezdaňové osvobození dlouhodobě držených akcií při splnění podmínek nabízí kromě Česka jen hrstka zemí, konkrétně Kypr, Lucembursko, Malta, Slovinsko, Švýcarsko, Turecko, Gruzie a Slovensko.

Příjmy z nájmu nemovitosti? Ve Francii zátěž třeba od 45 %. Dědická daň? V Dánsku 15 % pro blízkou rodinu. Daň z nemovitosti? Francie, UK, Španělsko, Belgie při normální nemovitosti vyšší stovky eur / liber ročně. A šlo by pokračovat.

Do toho různé green tax, když vlastníte auto, exit tax, když opouštíte zemi, různé složité skladby zdanění (státní, církevní, městské apod., co se nabalují navzájem), různé zdanění fondů dle toho, zda jsou či nejsou na nějakém seznamu apod. V každém systému narazíte na spoustu dost složitých a někdy bizarních věcí, které se týkají úplně běžných lidí. I když… i u nás máme jiné DPH na vodu a vodu s limetkou a mátou, ne? Nebo už možná ne, ani nevím. 🙂

Kombinace, kterou má Česko, je v Evropě vzácná. Téměř nulové daně z prodeje cenných papírů, krypta, firem, nulové daně z pronájmu nemovitostí, z vlastnictví, při darování, dědictví. To je unikátní kombinace.

Kde to doháníme?

Česko vybírá daně jinou strukturou. Málo z majetku a z kapitálu, málo z osobní daně z příjmu, zato hodně z odvodů za závislou práci, z DPH a ze spotřebních daní. Je to systém, který přeje tomu, kdo drží a investuje kapitál, a doléhá na toho, kdo pracuje za mzdu a utrácí.

Můžeme diskutovat o tom, zda jsou zaměstnanci moc zdanění nebo podnikatelé málo. Můžeme diskutovat o tom, zda má být nižší nějaká spotřební daň a vyšší majetková. Můžeme diskutovat o tom, jak a komu současná struktura daňového systému pomáhá a jaké má důsledky.

Co je ale neoddiskutovatelné, tak fakt, že to s těmi daněmi u nás zase tak hrozné není a pokud vezmeme, v jakém prostředí žijeme, tak je to vlastně poměrně fajn.

Važme si toho

A mysleme na to, až budete podávat přiznání a platit daně. Vždy to trochu bolí, nikdo to asi nemá rád, ale … no, už jsem o tom napsal dost. Teď hlavně doufat, že nám to takto co nejdéle vydrží, a že se tu pořád budeme mít takhle dobře.

Pozn.: Řada věcí v textu je samozřejmě trochu složitější, ale to bychom se rozsahem dostávali na úroveň knihy. :)