Jak se starám o svoje majetky

Občas se mi stane, že se mě některý z potenciálních (i současných) klientů zeptá na otázku: „A jak si vlastně nastavujete investice vy sám?“. Je to otázka naprosto legitimní. Když má někdo svěřit svůj majetek do rukou druhého člověka, je přirozené, že ho zajímá, jak s vlastními penězi zachází právě ten, kdo se o ně má starat.

A přesně to mě přivedlo k tomuhle článku. Chci vás pustit trochu víc do kuchyně a otevřít pohled sám na sebe. Ne proto, že bych svůj přístup považoval za nějak výjimečný, ale proto, že transparentnost je podle mě důležitá vždy a ve všem. Nenajdete tu konkrétní částky: svůj majetek popíšu z hlediska vývoje, v poměrech a principech. Principy jsou koneckonců to jediné, co má smysl přenášet dál.

Hned na úvod podotknu jednu věc: ve svých investicích se snažím být spíš jednoduchý. Nerad nad nimi trávím příliš mnoho času, protože vím, že jeho přínos je jinde větší. Zastávám názor, že mnohem důležitější než to, jestli mám v daném roce výnos deset nebo dvanáct procent, je to, co a jak vůbec dokážu nainvestovat. Rozhodují velké kroky. Jestli někde zbytečně nespálím peníze, jestli udělám v pravou chvíli správný pohyb a jestli dokážu odložit a nainvestovat dostatek. Tohle jsou pro mě klíčové věci.

Nad vším se přitom snažím uvažovat velmi racionálně. Nepouštím se do experimentů a nemám rád, když mám roztříštěných příliš mnoho účtů s podobnými nástroji. Moje mírné OCD mě v tomhle vede k přehlednosti a řádu.

Odkud jsem vyšel

Nepocházím z bohatých poměrů. Vyrůstal jsem v úplně obyčejné střední třídě, v dětství spíš na její spodní hraně, v obdobích, kdy pár dní po výplatě už doma peníze nebyly. Do dospělého života jsem tak nevstupoval s žádným majetkem v zádech. Začínal jsem z absolutní nuly a to, co dnes mám, jsem si vybudoval sám.

Nikdy jsem nedostal žádný zásadní obnos. Po nějakou kratší dobu, když jsem od svých 19 let bydlel sám, jsem dostával výživné v řádu nižších jednotek tisíc korun. A na začátku, v osmnácti, jsem dostal ojeté auto v hodnotě kolem 30 tisíc korun. To je v podstatě kompletní výčet všech darů a příjmů, které jsem kdy odjinud dostal. Všechno ostatní jsem si musel odpracovat. Nečekám ani žádná dědictví / předání majetku v budoucnu.

Na druhou stranu, dostal jsem velmi podstatnou věc, a tou věcí je možnost žít v České republice a narodit se v Brně, studovat v Brně, pracovat v Brně. Protože narodit se někde v Asii, v Africe, na východě Evropy, anebo jenom na nějaké vesnici daleko od většího města, bude všechno mnohem složitější.

Situace z mého dětství a z rodiny mi dala taky spoustu uvědomění, spoustu zkušeností a spoustu vlastností. Takže byť jsem nikdy nedostal nějaké pěkné finanční objemy, tak jsem dostal spoustu podobných věcí, které jsou možná i hodnotnější.

Podnikat jsem začal v 18, sám bydlet zhruba od 19. Rozumnější peníze mi podnikání začalo generovat až někdy kolem 21–22 let. První 3–4 roky nebyly o tom, že bych mohl výrazně investovat. Něco málo jsem zkoušel, hlavně abych se učil sám na sobě, ale do nějakých 22 se toho v mém portfoliu reálně moc neodehrálo. (Pro kontext: tohle píšu celkem čerstvě po 28. narozeninách, takže mluvíme o posledních zhruba šesti letech.)

Než začnu investovat: rezerva a zajištění

Vždy chci mít pořádek v základech. Dům taky nestavíte od střechy.

Prvním kamenem je likvidní rezerva. Držíme ji záměrně vyšší, v řádu vyšších stovek tisíc korun. Nedává žádný výnos, ale dává nám klid, komfort a pohodu, a to má pro nás velkou hodnotu. Je to dáno možná i tím, že si pamatuji, jaké je to žít s jednotkami tisíc na účtu, kupovat rohlíky s nejlevnější šunkovou pěnou, tankovat za pětikilo nebo prostě čekat na peníze. Ten pohled a klid mi dnes stojí za to, že některé peníze jsou prostě mrtvé.

Druhým kamenem je pojištění. Máme ho nastavené společně, sladěné a pravidelně ho aktualizujeme podle toho, jak se mění naše situace a plány. Řešíme hlavně krytí opravdových životních rizik, např. u invalidity třetího stupně mám částku 10+ milionů korun. V součtu s partnerkou platíme něco mezi 3–4 tisíci měsíčně, což není málo, ale obsah prostě odpovídá potřebám a já chci mít klid, že ať se stane co se stane, peníze nebudou úplně to hlavní téma.

Třetím kamenem je pořádek pro případ, že se něco stane vážného. Máme aktuální a poměrně detailní závěti. Je v nich ošetřené, kdo by co a jak nabýval a jak by s majetkem i s firmami nakládal, jsou určení správci pozůstalosti, aby firmy mohly rozumně fungovat dál, a zakomponované jsou i třeba odkazy. Svoji první závěť jsem sepsal nějak ve 22–23 letech, před rokem jsem dělal aktualizaci společně s partnerkou tak, ať se kryjeme navzájem.

Cenné papíry

Když jsem s investováním do cenných papírů začal, vyzkoušel jsem kdeco. Portu, Fondee, Indigo, Degiro, Trading 212, eToro, XTB. Účty jsem měl snad všude a velká část toho byla čistě proto, abych ty platformy poznal a pochopil, jak fungují.

Relativně brzy jsem ale zakotvil. Nedávno mi uběhlo pět let u Interactive Brokers, ještě z doby, kdy tenhle broker nebyl v Evropě retailu zdaleka tak otevřený jako dnes. Od svých třiadvaceti jsem tedy v podstatě „doma“ u IBKR a je to pro mě jasná jednička.

Proč právě IBKR? Kvůli poplatkům, bezpečnosti, kvalitě dat, exekuci pokynů, šíři nástrojů, analytice, možnosti podúčtů, společných účtů apod. Zásadní je pro mě i to, že jde o brokera, který umí fungovat prakticky po celém světě a ve všech možných měnách. S tím souvisí i praktická výhoda do budoucna: kdyby se Čech potřeboval kdykoli přesunout po světě a měnit daňovou rezidenturu, s tímhle brokerem se to řeší mnohem snáz. Je burzovně obchodovaný, patří k největším brokerům na světě a do jisté míry je „too big to fail“, i když určitá rizika existují všude.

Navíc nemá žádné prvky gamifikace, žádné tlačení do derivátů, žádné pobízení k nadměrnému obchodování. Je to protistrana, která se chová přesně tak, jak od profesionála čekám. IBKR je tedy pro mě hlavní platforma.

Tři portfolia

Svoje finanční nástroje mám rozdělené do tří portfolií. A ano, tři portfolia možná znějí jako opak jednoduchosti, ale drží se jednoho pravidla: jádro je velké, jednoduché a pasivní, satelity jsou schválně malé a slouží mi zčásti i k učení.

Dlouhodobé portfolio (jádro). Tady platí všechno, co jsem psal o jednoduchosti. Tvoří zhruba 70 až 80 procent mého investičního finančního majetku a je to pilíř, na kterém všechno stojí. Aktuálně v něm mám asi 10 ryze akciových ETF. Pracuji primárně s vyspělými zeměmi, z větší míry s large caps. Nejdu úplně cestou jednoho světového indexu. Místo toho pracuji s ETF na jednotlivé země či regiony, abych si mohl trochu sám ovlivnit, jaké mám kde zastoupení oproti tomu, co by mi nadiktoval třeba MSCI World. Jednodušeji se mi dělají i příkupy, koriguji jsi expozici mega capech a techu apod. Přidávám k tomu i nějaké small capy a faktorová ETF, tedy specifičtější přístupy, které mi pro danou investici dávají smysl. Cíl je tu ale jasný: bezpečnost a předvídatelnost výsledku. Chci mít vysokou šanci, že v dlouhém horizontu doručím výnos na úrovni trhu (což je těžší, než byste si mysleli) a zároveň jistotu, že tu nemůže dojít k žádné fatální ztrátě.

Rizikovější portfolio. Vedle jádra mám menší portfolio, kam nakupuji tematické fondy zaměřené na konkrétní sektory nebo třeba na určité emerging markets, kterým věřím a kde mám nějakou investiční tezi. Cíl je tu opačný než u jádra: tlačit výnos, a to i za cenu vyšší volatility a rizika, že některá pozice prostě nevyjde.

Portfolio jednotlivých akcií (stock picking). Poslední, podobně velké jako to rizikové, je čistý stock picking. Nedělám to s ambicí porážet trh. Naprostá většina investorů to dlouhodobě nedokáže a nemám důvod si myslet, že zrovna já budu výjimka, hlavně u velkých firem na vyspělých trzích, kde je to extrémně těžké (u mid caps, small caps a části emerging markets je pravděpodobnost o něco vyšší, ale to nic nemění na principu). Tohle portfolio je pro mě spíš o učení a poznávání. Něco mě zaujme, přečtu si o firmě, udělám si názor a rozhodnu se koupit, nebo nekoupit. Není to aktivní obchodování. Držím pozice, kde mám dlouhodobější tezi, neřeším přesné vstupy a výstupy na dolary a upřímně na to ani nemám čas. A to je vlastně důležité: znám svoje hranice. Vím, čemu se dokážu věnovat a čemu ne. Když se člověk musí soustředit hlavně na svoje aktivní příjmy a byznys, aktivní obchodování nikdy nemůže dopadnout dobře. Proto jsem i tady spíš pasivní, beru to jako doplněk a trochu i nějakou zábavu.

Vedle toho mám ještě DIP u Portu, ale to je fakt okrajová záležitost. DIP mám u Portu historicky a byť bych někde nějaké to % poplatku ušetřil, mám Portu rád, mám rád jejich služby a Impact na společnost, takže mi jde více o princip než hledání low-cost řešení.

Krypto

V kryptu mám také část majetku, a to už docela dlouho, ale je to menší kapitola, řádově do deseti procent mého investičního majetku. Držím ho celé na hardwarové peněžence, na Trezoru.

Historicky jsem nakupoval přes Coinbase. Dnes používám Invity, český produkt spadající pod Satoshi Labs, který je mi sympatický i tím, že tak trochu podpořím významnou českou firmu v kryptosvětě. Dá se u nich nastavit řada fajn funkcí. Třeba automatické přesouvání právě nakoupeného krypta rovnou na hardwarovou peněženku, což šetří čas i starosti. Mám nastavený pravidelný týdenní interval nákupů, který se řídí 120 týdenním klouzavým průměrem ceny BTC: při poklesech ceny nakupuje o něco víc, při vyšší ceně o něco méně.

Nemovitosti

Nemovitosti jsou samostatná kapitola, a asi nejpestřejší.

Pustil jsem se do nich v roce 2021, ve svých 22–23 letech. Ještě jsem stihl o nějaké dva měsíce chytit hypotéku se sazbou pod 2,2 %, než šly úroky nahoru ke 3 % a výš. Zbytek příběhu s úrokovými sazbami už dnes zná každý. Koupil jsem tehdy byt v okresním městě v Pardubickém kraji, které mi pořád přijde zajímavé a ta nemovitost mi fungovala výborně. Psal jsem o ní samostatný článek, takže do detailů zabíhat nebudu. Byla to moje první nemovitost a shodou okolností právě před pár dny doběhlo na katastru řízení k jejímu prodeji. Naplnila svou tezi, kterou jsem v článku popsal a navíc se vyskytly další okolnosti.

Někdy kolem roku 2024 přišla nemovitost, kterou už bych dnes takhle nekoupil. Tehdy jsem měl víc odvahy a i kus zdravé nerozvážnosti. Byla to možná jediná z mých investic, která nebyla promyšlená úplně do detailu, respektive realita mě překvapila oproti tomu, co jsem si představoval. Zkušenost skvělá, ale ne pro každého.

Musím to ale zasadit do kontextu. Ten první byt jsem pořizoval prakticky bez vlastních zdrojů, dokázal jsem ho zafinancovat na 100 % cizími zdroji a měl mírně kladné cashflow. Tuhle druhou nemovitost jsem podobně zafinancoval bez zástavy a s jedinou myšlenkou: přežít s ní nějakou dobu a použít ji k zajištění nákupu další nemovitosti, v tomhle případě v Ostravě, která už měla být ta „vážná“, konzervativnější a správnější.

Tu třetí, ostravskou, jsme už kupovali společně s partnerkou. Od té doby ji držíme a pronajímáme. Aktuálně jsme ovšem ve fázi, kdy i tuhle nemovitost prodáváme. Splnila, co měla, a přidalo se pár dalších souvislostí, které nás k prodeji vedou.

Celá ta akce s nemovitostí 2 na nákup nemovitosti 3 mi nakonec vyšla. Byla to hodně zajímavá zkušenost. Zhruba po roce se mi nemovitost 3 (Ostrava) podařilo přecenit (nechal jsem zpracovat odhad bankou). To mi s relativně malým doplatkem umožnilo vyvázat nemovitost 2 ze zástavy, o něco dráž prodat a tuto akci uzavřít. Ve výsledku mi tedy ta „divoká“ dvojka umožnila pořídit třetí nemovitost s minimální hotovostí, malými vedlejšími náklady a s dobrým cashflow po celou dobu. ROI tedy opět (snad) skvělé.

A to mě přivádí ke čtvrtému nákupu, který byl dost zajímavý cenově i dispozicí samotného bytu: novostavba v jednom brněnském developerském projektu, který má do dokončení ještě nějaký čas. Kupovali jsme opravdu hodně v early stage. Na začátku jsme skládali jen 10 %, zbytek až po kolaudaci. Dnes je ta nemovitost hodnotou někde jinde. Pořizovali jsme ji za velmi dobrých podmínek a hodně brzy, v lokalitě, která se výrazně proměňuje. Tuhle nemovitost si plánujeme nechat dlouhodobě a věříme jí.

Když to shrnu, prošel jsem během několika let čtyřmi nemovitostmi. První (2021) jsem právě teď prodal: převod se dokončil v těchto dnech a napsal jsem o něm samostatný článek zde ve zpravodaji. Druhou, „divokou“, jsem prodal taky. Třetí, ostravskou, právě prodáváme. A čtvrtou, brněnskou novostavbu, si na 100 % necháváme a plánujeme ji držet dlouhodobě.

Z nemovitostní části majetku jsme za ta léta vytěžili relativně dost. Byly to příležitosti, které v ten moment dávaly smysl a celkem mi pomohly něco vytvořit (v zásadě z nuly). Ale vždycky je potřeba si umět říct, kdy je čas jít dál a kdy něco přesunout, upravit nebo změnit.

Do nemovitostí se nyní aktivně nehrnu. Jeden z důvodů popisuji v další kapitole, druhý důvod jsem popsal ve zmíněném článku o prodeji nemovitosti 1. Jeden byt bychom ještě přikoupili, v plánu jej máme a svůj význam by sehrál, ale není to za každou cenu a očekávám, že během 1–2 let se nějaké opportunity objeví.

Podnikání jako (nevyhnutelné) aktivum

Druhá zásadní noha je pochopitelně podnikání. Ve financích podnikám od začátku, dnes už přes deset let, takže k těmhle věcem mám hodně blízko. Postupně jsem se ale přes finance dostal hlouběji i do nemovitostí. Před nějakými 4–5 lety jsem se začal podílet na přípravě projektu na Vysočině, kde se staví osmnáct rodinných domů. Před třemi lety jsme založili Postaráme. Obojí mi dalo další expozici do nemovitostního trhu.

To všechno musím brát v potaz. Můj srdcový a hlavní byznys je Fiduciam, který skvěle doplňuje Postaráme a začínáme rozvíjet Fiduciam for Business jako přesah do CFO služeb. Všechno je to ale jeden ekosystém a v zásadě jedno odvětví. Vedle toho stojí trochu stranou právě projekt na Vysočině, který vznikl díky Fiduciamu a spolupráci s klientem a s mým společníkem z Postaráme. Hezky se to propojilo, ale rizika vzrostla.

Pointa je v tom, že svoje podnikatelské aktivity musím promítat i do osobního majetku. Nemovitosti hrají roli i u mých klientů, takže i tam je určitá závislost. Když to sečtu, moje celková závislost na nemovitostech není zas tak malá, a i proto teď svoje soukromé nemovitostní pozice spíš redukuji.

A samozřejmě mi spoustu peněz „vzalo“ i podnikání. Nejde jen dostávat, je potřeba i dávat. Tak jako jsem v osobních investicích nikdy peníze nepropálil, v podnikání několikrát. Zvolil cestu, která nefungovala a stála mě nemalé peníze. Koupil něco, co se nevyužilo. Ale taky se samozřejmě investovalo do věcí, které nás dostávají tam, kde jsme. Do věcí a do lidí. Lidé jsou to hlavní.

Flexibilita a likvidita

Člověk se s časem mění. Dřív jsem v některých věcech býval odvážnější. Dnes je pro mě mnohem důležitější flexibilita a likvidita, víc vidět čísla na účtech a mít možnost se pohnout. A tím pohybem myslím i pohyb po světě. Chci mít jistotu, že kdybych se odsud potřeboval zvednout, vezmu podstatnou část majetku s sebou a nenechám ji tady uvázanou. Dává mi to celkovou diverzifikaci i vůči vlastním byznysům.

Proto mi postupně začalo dávat smysl klást větší důraz na likvidnější, pohyblivější aktiva a naopak se míň vázat na ta nepohyblivá. Mám Česko rád a zmiňuji to i v úvodu, je to úžasná země, ale na druhou stranu, nejsem typ, co by tu zůstal za každou cenu a chci mít otevřené možnosti.

Majetek ve dvou

Do toho všeho vstoupila zásadní věc. Dlouho jsem na majetek koukal sám, ale od roku 2023 jsem s partnerkou, dnes snoubenkou a budoucí manželkou, a na majetek se od té doby díváme společně.

Výhodou je, že i ona podniká, ale v úplně jiném oboru: má zubní ordinaci s dentální hygienou. To nám dává další diverzifikaci, a řekl bych, že v lecčem i větší stabilitu. Zdravotnictví je potřebné a má širokou cílovku. Spojení našich majetků nám tak otevřelo i trochu jiný pohled na to, jak k nim přistupovat.

Prakticky to znamená, že máme společné účty a společnou evidenci všeho. Nastavovali jsme si to skoro od začátku vztahu a společnou evidenci držíme zhruba od jeho prvního půl roku. Máme společný účet u Partners se stejnými právy pro oba, čímž mimo jiné ošetřujeme riziko, že by se jeden z nás nedostal třeba k rezervě. Peníze bývají zdrojem zbytečných neshod, a proto jsme v tom totálně transparentní od začátku: co kdo má, jak to má a jak na tom je. A hlavně, pokud chce člověk něco vážně plánovat a chystat, je tahle otevřenost úplně klíčová. Teď po pár letech vztahu je to jasné, ale důležité je to od počátku a po celou dobu. Důležité je i to, aby byl ten druhý vždy v obraze, protože závislost na 1 osobě je vždy rizikem.

Cestování jako investice, která není investicí

Další kapitolou je cestování. Oba jsme cestovatelsky hodně založení. Já cestuji intenzivně zhruba od 19 let, partnerka začala také poměrně brzy a dohromady jsme toho procestovali opravdu hodně. Byl jsem ve více než 60 zemích, navštívil přes 80 % evropských států a mám za sebou přes 200 letů. Je to šílené množství času na cestách a v ten moment i šílené množství peněz.

Za těch zhruba 9 let aktivního cestování jsem do něj investoval poměrně výraznou část zdrojů (miliony). A ano, cestování investicí je i není. Ty peníze se utratí a nikde už znovu nevzniknou, to víme všichni. Na druhou stranu z nich vzniklo nesmírné množství zážitků, kontaktů, vztahů, zkušeností, pokory a uvědomění. A tohle mi dodnes hodně dává, i v práci s klienty. Takže i když to není investice v pravém slova smyslu, pro mě je to důležitá investice trochu jiného druhu.

Bydlení, spotřeba a k čemu to celé směřuje

Bydlíme v nájmu a plánujeme takhle žít ještě nějakou dobu. Vlastní bydlení nám totiž zatím ekonomicky nedává smysl. Máme skvělý pronájem. Když porovnám lokalitu, kvalitu a velikost s tím, co za to platíme a co bychom platili za něco srovnatelného, vychází to jednoznačně. Současná nemovitost má hodnotu tak 18–20 mio czk, v nájmu platíme zlomek a kvalita života je skvělá. Kdybychom si dnes chtěli pořídit vlastní bydlení, museli bychom zásadně překopat strukturu majetku i investiční portfolia, a to nám v našem výhledu nedává smysl. Kvalitativně bychom si pohoršili a šli bychom v ten moment do výrazné alokace majetku v 1 nemovitosti, která by nebyla ani aktivem, ale ryzím pasivem. To nám nedává smysl a ani nám to není komfortní. Navíc chcem zůstat zatím flexibilní z pohledu lokace.

Vlastní bydlení zatím cílíme na věk 33–35 a mělo by být pořízeno na 20 let, cca horizont dospívání dětí, pak by se velikost apod. parametry bydlení redukovaly. Nechtěli bychom za život nemovitosti střídat, protože to stojí dost peněz na transakčních nákladech, vedlejších výdajích v podobě investic do nemovitosti apod. Navíc já se v životě stěhoval asi 12x, takže jsem už celkem rád na 1 místě.

A proč vlastně investujeme? Odpověď je možná trochu nudná: nemáme žádný super ambiciózní krátkodobý ani střednědobý cíl, na který by bylo potřeba najednou hodně peněz. Máme v podstatě všechno, co potřebujeme. Časem jsme zjistili, že nám nejde ani tak o věci, jako o to, jak trávíme čas. Nepotrpíme si na nejnovější elektroniku ani nejlepší auta. Za to si dáme záležet na kvalitním jídle, máme rádi dobrou kávu, matchu a podobné maličkosti a hlavně je pro nás klíčové cestování. Chceme kvalitní bydlení a kvalitní prostředí kolem sebe a radši dáme peníze do zdraví než do spotřeby. Já jsem obecně trochu minimalista, nerad věci hromadím.

Náš skutečný cíl je dlouhodobá tvorba majetku a příprava na to, abychom ho jednou dokázali proměnit v pasivní příjem, tedy v nějakou formu renty. Abychom měli klid, pevné zázemí a možnost dělat věci, co nás baví. V téhle rovině máme docela přesně nastavené, kdy a co bychom rádi. Rodinu plánujeme zhruba kolem třicítky a máme to navázané i na to, v jakém stavu budou byznysy, respektive např. ordinace. Tyhle věci máme promyšlené, i když do detailu tady zabíhat nechci.

Dobro

Nevím, jestli to spadá do sekce investic, ale důležitou částí je i nějaké přispívání. Neinvestujeme pro sebe, ale investujeme třeba do jiných lidí, do jiných osudů, do jiných situací. Nejsem nějaký mecenáš, nejsem obrovský dárce, ale snažím se dělat drobné věci.

Takže když je možnost, tak pošlu dárek Putinovi, nebo skvělá věc je Dobrozvyk, pravidelný příspěvek na Doniu, skvělý je třeba i Člověk v tísni a podobná místa, kde každá koruna dá opět mnohem více než jakákoli desetina nebo procentní bod výnosu u mě samotného.

Nesoutěžím, nezamilovávám se

Nemám rád chlubení výnosy a srovnávání se. Nemám rád, když se někdo zamiluje do nějakého assetu, stane se z něj maximalista a je schopen tomu neracionálně obětovat mnohem více, než si myslí.

Vím, kam jdu a tam jdu. Řeším věci, které mají velké dopady. Nevěnuji se věcem, které mě stojí příliš mnoho času a stejně by jejich váha byla zanedbatelná, tudíž možný dopad nepřímo úměrný mé časové a energetické investici.

Snažím si držet od jednotlivých assetů odstup. Nejsem do žádného zamilovanější více než do druhého. Jsou to pro mě dílky ve skládačce, která mě má prostě dostat tam, kam chci.

Jsem tu i já

Ano, jsem tu i já. Jste tu i vy. Narážím na investici do sebe. Důležitá. Opomíjená. Snažím se denně zlepšovat. Své znalosti, své skilly, své zkušenosti. Soukromá VŠ včetně vedlejších výdajů. Různé eventy. Členství. Předplatné. Nasčítá se to. Ale když mě to dělá schopnějším a lepším, roste má hodnota, pak roste můj aktivní příjem a tedy zvyšuji šanci, že opravdu nějaký majetek vybuduju.

Další téma je zdraví. Poslední 2–3 roky celkem investuji i do něj. Prevence jako samoplátce, dobrovolné odběry, suplementy, sporty apod.

Jak si přehled držíme

Asi nejvíc mi na tom všem pomáhá jedna nudná věc: pořádek v evidenci.

Rozpočet si vedu vlastně odjakživa, zhruba od 19, hlavně z doby, kdy jsem bydlel sám. Začínal jsem s jednoduchým rozpočtem v aplikaci a fakt dlouho jsem si hlídal každý jednotlivý výdaj, hotovostní i bezhotovostní. Od roku 2021 si k tomu vedu měsíční evidenci: zůstatky dluhů, zůstatky peněz na účtech, hodnoty nemovitostí a zůstatky v investicích. Máme za sebou už docela dlouhou časovou řadu a je hezké vidět zpětně, co a jak se vyvíjelo.

Dnes to děláme s partnerkou společně. Každý poslední den v měsíci si sedneme a zaktualizujeme všechno: výsledky na účtech, stavy jednotlivých pozic, jistiny úvěrů a tak dál. Každý má svoje oddělené přehledy a nad nimi máme jeden společný, ve kterém vidíme výpis aktiv, pasiv, cashflow a čistého jmění. Jednou za čas, zhruba jednou za kvartál, si k tomu ještě fyzicky namodelujeme rozpočet, jak by přibližně měl vypadat, ať máme rámcovou představu, kolik utrácíme, jak je rozpočet nastavený a kolik by kde zhruba mělo být. Nic sofistikovaného, ale drží nás v obraze. Upustil jsem už ale od evidence každé položky ve výdajích. Dělal jsem to roky a postupně to na mě vytvářelo až moc sebekontroly a zpětné reflexe, která mi kazila radost, potěšení. Jednou za čas si tedy udělám výtažky výdajů z dané kategorie, abych měl přehled, kolik za co (např. jídlo) utrácíme, ale neřeším to prostě položkově. Cestování mám pak vyčleněné na Revolutu, takže co se děje tam, to se týká cestování. Po každé cestě si pak udělám rychlý přehled, ať vím, jak nás vyšla.

Čísla, která sleduji

Říkal jsem, že nepůjdu do konkrétních částek, ale uvedu pár poměrů, protože právě ty říkají víc než absolutní čísla.

Máme víc zdrojů příjmů, řekněme zhruba pět. Některé jsou minimální, jiné větší. Většina plyne z podnikání, ale i tak nám ta pluralita dává určitou stabilitu. LTV na nemovitostním portfoliu dnes máme lehce přes 70 %. Není to nejmíň, ale vzhledem k tomu, kolik nám je, to není vůbec zlé.

Když spočítám čistou hodnotu majetku, jsme zhruba na poměru 50:50 mezi nemovitostmi a finančními investičními aktivy, s mírnou převahou finančních aktiv. Když k tomu připočtu hotovostní rezervy, dostávám se přibližně na 60:40 ve prospěch finančních aktiv. Zároveň si uvědomuji, že naše byznysy jsou dost navázané na Česko. Buď jsou tu pevně ukotvené, nebo je právě tady náš edge, ta znalost prostředí. Mimo Českou republiku by se nám replikovaly těžko, a i to je součást celkového obrázku rizika. Právě proto finanční portfolio držím záměrně globální a z velké části v cizích měnách, ať tvoří protiváhu k tomu, co mám navázané na jednu zemi a jednu měnu.

Když si to zkusím zasadit do kontextu, s naším čistým jměním se dnes nejspíš řadíme někam do horních 3–5 % naší věkové kohorty. Nejsou na to úplně přesná data, ale dá se to zhruba odhadnout z dostupných průměrů a mediánů čistého majetku na osobu, přepočtených podle jednotlivých životních fází. Berte to tedy spíš jako rámcový odhad. Říkám to proto, že i z nuly se dá budovat něco, co nás za těch 20–30 let může dostat do velmi komfortní pozice. To, kde jsme nyní ale jsme, není kvůli tomu, že bych dělal 50 % p. a. Je to jen díky tomu, že jsme ty peníze vydělali aktivní prací a nebo chytrými transakcemi, ke kterým přispěla třeba dobrá tržní situace. Peníze musíte napřed vydělat. Prací. Jiné cesty nejsou.

K tomu všemu patří třeba i disciplína kolem daní. Průběžně během roku si vedeme evidenci, jak jsme na tom s obratem i s dalšími typy příjmů, abychom věděli, co nás na konci roku čeká. Z každého mimořádného příjmu proto rovnou odkládám stranou konkrétní částku na daň, ať mě nikdy nic nezaskočí. U cenných papírů si na to pomáhám Taxomatem (díky bohu za ty dary).

Naše nezbytné výdaje držíme pod 50 % z příjmů, řekněme kolem 45 % a míra úspor se pohybuje někde kolem 25 %. Dalo by se fungovat i úsporněji. Za jídlo a cestování utrácíme nadprůměrně, za jiné věci naopak podprůměrně. Ale přesně o tom to celé je: umět najít balanc mezi budoucností a přítomností.

Závěr

Když se na to všechno podívám s odstupem, nevidím žádný trik ani tajný recept. Vidím jednoduchost, racionalitu a několik velkých rozhodnutí, na kterých záleželo mnohem víc než na jakékoli desetině procenta výnosu. A vidím taky schopnost věci měnit ve chvíli, kdy začnou dávat smysl jinak než dřív.

Nedělám nic zázračného. Jen se snažím v každé části majetku, ať jsou to nemovitosti, úvěry, cenné papíry, daně nebo rizika, poctivě a do detailu přemýšlet, věci ošetřit, dotáhnout do konce, průběžně aktualizovat a držet nad nimi kontrolu, aby na sebe navazovaly. Hodně z té práce přitom vůbec není vidět. Za ta léta jsem třeba dost aktivně pracoval s úvěry, opakovaně je refinancoval a konsolidoval, hlídal si sazby a hlavně to, aby úvěry vždycky pracovaly v můj prospěch a fungovaly dobře. Takových nenápadných věcí je za tím spousta a přesně ony podle mě dělají většinu výsledku.

Takže vydělávejte, investujte, buďte konzistentní, preferujte jednoduchost, soustřeďte se spíše na velké věci a „smart moves“, než na drobnosti.