Máme se skvěle

Před pár dny jsem se vrátil z Turecka a kromě návštěvy Istanbulu jsem zabloudil do středu Turecka, kolem Kayseri, rádius cca 100 km. To je samozřejmě úplně jiné Turecko, než Istanbul. Byl jsem tam ve dnech, kdy byly zrovna v ČR volby, takže padaly výroky jako „Země v rozkladu.“ či „Lidé se mají hrozně.“ a podobně.

Ráno jsem se díval na balóny v turistické Cappadocii a nevnímal druhou stranu Turecka, odpoledne mi ale utkvěl v hlavě moment, kdy jsme projížděli kolem první stanové osady kolem silnice. Provizorní stany, kbelíky s vodou, prádlo se sušilo venku, starší paní seděly a škrabaly brambory, bosé děti běhaly kolem a mávaly nám. Po chvíli jsme potkali druhou osadu, třetí ... a tak to pokračovalo.

Tak jsem začal pátrat a zjistil, že to jsou sezónní dělníci, kteří dělají v zemědělství a / nebo uprchlíci ze Sýrie, kteří jsou prý zrovna také v této oblasti.

Realita kolem nás

Od doby, co jsem začal cestovat, se mi dost změnil pohled na svět a život v Česku. Hlavně, co jsem začal cestovat směr východ, ať už v Evropě či v Asii. Balkánské státy, Uzbekistán, Kambodža, Vietnam a další.

Začal jsem si všímat toho, co vše máme a oni nemají. A začal jsem si vážit hodně věcí, omezil spotřebu a myslím, že jsem začal být vděčnější a skromnější. Sledoval jsem namátkou:

• Kvalita a různorodost potravin.
• Vyžití, občanská vybavenost, možnosti.
• Vzdělání.
• Možnost a schopnost cestovat (síla pasu, finance aj.).
• Klimatické podmínky.
• Zdravotní péče.
• Pracovní uplatnění, možnosti výdělku.
• Svoboda slova a demokracie.
• Bezpečnost.
• Čistota.

Těch oblastí, kde jsou obrovské rozdíly, je spousta. Občas jsou to jen prkotiny – jdete do obchodu a máte o 80 % menší výběr. Víte, že v té zemi si nikde nedáte dobré kafe (žádné speciality coffee:D). Víte, že když se Vám něco stane, široko daleko není slušná klinika / nemocnice, nevíte kdy dorazí záchranka a jste vystaveni „polním“ podmínkám. Procházíte se v nějakém místě a říkáte si: „Tyjo, co já bych tu dělal, kdybych tu žil. Nemohl bych dělat toto, toto a toto...“.

Pak jsou to ale i ty podstatnější věci. Přístup ke zdravotní péči a její kvalita. Možnost cestovat, podnikat, mluvit nahlas. A spousta dalšího. Ne všude to je / bylo samozřejmostí.

Máme se jako prasata v žitě

Fakt. Někdo více, někdo méně. Ale i ten, kdo méně, se má furt nesrovnatelně lépe, než spousta lidí jinde. S průměrným českým příjmem jsme bohatší než 93 % lidé na světě, se 70.000 Kč čistého jsme bohatší než 97 % lidí na světě. S čistým majetkem nad 1 mio USD patříte do TOP 1 %.

Podle různých indexů a studií (Human Development Index, Numbeo Quality of Life Index, World Happiness Report aj.) máme:

• bezpečnější život než 90 % světa,
• lepší zdravotní péči než 80–85 % světa,
• vyšší míru osobní svobody než 80 % světa,
• čistší prostředí, vodu a infrastrukturu než 85 % světa,
• a přitom stále dostupné životní náklady (zejména mimo Prahu / Brno).

A stejně máme tendenci si stěžovat. Na jednu stranu je to dobře, je dobré mít ambici, nespokojit se současným stavem, chtít více. Ale druhá věc je, zda pro to něco děláme nebo zda jenom brečíme. A často se děje i to druhé.

Máme neomezené možnosti vyžití (gastro, zábava apod.), cestování kdykoliv a kamkoliv, přístup ke skvělému zdravotnictví (jakože víte, že pro vás přijede během chvíle záchranka, bude tam sedět skvělý doktor a skončíte ve skvělé nemocnici), můžeme podnikat kdy chceme a v čem chceme, můžeme mluvit a demonstrovat, nežijeme v bordelu, splachujeme pitnou vodou, máme skvělé asfaltové silnice a funkční veřejnou dopravu, máme super klima bez zásadních rizik a extrémů, máme krásné památky a přírodu a můžeme řešit, zda si dáme pumpkin spiced latte nebo matchu. Máme fakt skoro vše. Možná úplně vše.

Povinná exkurze mimo naše kotliny

Někdy by se některým hodila povinná exkurze třeba do barria v Jižní Americe, do vesniček na venkově v Kambodži nebo se zeptat lidí v Uzbekistánu, jak se jim pár let zpět mluvilo a cestovalo. A nebo stačí třeba taky neletět v Turecku do hotelového resortu, ale podívat i mimo. Stačí 3 hodiny cesty a mávají na vás bosé děti, které mají na snídaní, oběd i večeři brambory a jsou rády za každé deci pitné vody.

Závěrem

Já vím, že tato moje glosa by se hodila možná spíše na Facebook, kde by měla svoji cílovku, než na LinkedIn. Ale je důležité o tom mluvit, je důležité si to uvědomovat, opakovat si to a nebrat to vše jako samozřejmost. Máme štěstí, že jsme se narodili, kde jsme se narodili ... tak snad na minimálně tak skvělém místě i umřeme (kvůli stáří, ne hladu, válce či absence zdravotní péče:).