Proč jsem si sepsal ve 27 letech druhou závěť

Není nic romantičtějšího, než si jít s přítelkyní sepsat závěti.

No, dobře, to je trochu nadsázka. Zase taková romantika to není. Byť ty večery, které jsme spolu nad tím seděli, přemýšleli a diskutovali, byly důležité a do jisté míry zajímavé. Už jsme to nějakou dobu tlačili před sebou a věděli jsme, že to je něco, co musíme udělat. Nechtěl jsem, aby kovářova kobyla chodila bosa. Já sice závěť měl, ale už nereflektovala současné potřeby, pro přítelkyni to byla premiéra.

Proč jsme si sepsali závěť?

Že si pár, kterému je 27 / 25 let, nakráčí za notářem s detailně sepsanými požadavky, co chce v závěti, není úplně obvyklé. Naštěstí „můj“ notář si už na mě celkem zvykl. Ale teď vážně.

Nemáme sice děti, ale oba nemáme nejlepší situaci / vztahy v rodině, máme spolu s přítelkyní už nějaké majetkové propojení a oba tvoříme věci, které automaticky přináší zodpovědnost za ostatní. A byť jsme dost mladí, nikdo nikdy neví, co bude zítra. Jak můj notář říká: „Sepisujeme to jen tak, ale nikdy to nevyužijeme, je vám to jasný?“. V to samozřejmě doufám, ale příprava je důležitá ... na vše.

Chtěli jsme tedy dosáhnout toho, že ochráníme primárně sebe navzájem a zajistíme toho druhého z nás. Sekundárně jsme chtěli ochránit / udržet naše podnikání, naše společníky, klienty a partnery, za které máme zodpovědnost. A terciálně – chtěli jsme nějaké osoby mezi dědice zařadit a jiné prostě vyřadit, příp. nějaké věci řešit trošku efektivněji a lépe.

Jak jsme k tomu přistoupili?

Vzali jsme každé aktivum, které máme a řekli jsme si, jak s ním chceme naložit. Nemovitosti, cenné papíry, cash na účtech, krypto, firmy, ale třeba i závazky. Jsme vůči sobě maximálně otevření, takže oba navzájem víme, co máme a v jaké hodnotě. Taky jsme se bavili, komu by co pomohlo, co kde chce a jak celkově to chceme uchopit. Byly to diskuse asi na 3 večery (ne celé), abychom si od toho vždy dali odstup. Oba známe svá rozhodnutí a oba jsme si k nim řekli, že jsme s nimi ok a souhlasíme.

Přemýšleli jsme nad tím jak z pohledu racionálnosti a praktičnosti, tak i trochu emočně. Jak už jsem zmínil výše, oproti zákonné posloupnosti (dědickým třídám) jsme některé nové účastníky přidali, některé potenciální dědice odebrali, jasně definovali, ke komu se má co cíleně dostat, pracovali jsme s odkazy, institutem správce pozůstalosti a nebo jsme třeba určili, jak spočítat základ, ze kterého vznikna hodnota podílu, který má být dotyčným vyplacen.

Teď to může znít složitě, ale ve finále to zase tak sofistikované není. Dokud nemáte děti, máte prostor být kreativnější a toho jsem třeba já osobně využil.

Je závěť důležitá pro všechny? Skoro ano

Je to důležité, pokud to spolu myslíte vážně, máte už nějaké majetkové propojení a nebo třeba ne úplně ideální vztahy v rodině (a třeba dalších milion důvodů). To vše jsou důvody, proč nad tím přemýšlet a proč to řešit. Pokud nemáte partnera, děti, máte jen nějaký cash, cenné papíry a rodiče žijí v krásném vztahu, pak závěť nepotřebujete. Pokud jste nesezdaní, máte dítě a ideálně je dům, ve kterém žijete, na jednoho z vás, pak je to naopak kriticky důležité. Jak tedy vidíte, to spektrum možností je velké. Nějaká část lidí závěť nepotřebuje, nějaká část ji potřebuje jako sůl a poslední část, dle mého ta největší, by závěť mít měla, ale její absence nebude úplně kritická (jen možná nepříjemná a zbytečně složitá).

Menší vsuvka na závěr

Závěť jsme sepsali u notáře, formou veřejné listiny. Za ty 3 litry (plus mínus) to stojí – máte s kým prokonzultovat formální správnost, dotyčný vám může dát zpětnou vazbu ze své zkušenosti a hlavně, je to nejsilnější a nejjistější forma závěti, která se navíc neztratí. Jasně, můžete to sepsat rukou, na stroji, podepsat se svědky, ale...

Závěť taky není jediný nástroj, máme tu dědické smlouvy, svěřeňáky, dnes oblíbené nadace apod. Taky můžeme dělat „předstupně“, už jen tím, jak např. strukturujete své majetky a podnikání, mít různé rodinné ústavy a spoustu dalšího. Ale to jsme zase trochu jinde. Většině lidem postačí závěť a komu ne, ten to obvykle ví / uvědomuje si nebo má kolem sebe dost chytré lidi, kteří to poznají a zařídí.

Závětí to nekončí

Mít závěti (či jiné formy) je jedna věc, druhá věc je ale mít pořádek ve věcech, zálohované dokumenty, sepsané instrukce a celkově evidence, obeznámené lidi kolem sebe a spoustu dalšího. Jeden příklad za všechny: když si půjdete koupit ten svůj apartmán v Dubaji, protože o tom každý točí na YouTube a je to nejlepší, je rozdíl, zda jej koupíte vy jako fyzická osoba nebo zda jej koupí česká právnická osoba. Každá tato věc je dílkem do celé skládačky a rozhoduje o tom, zda po vás zůstane spoušť nebo ne.

Myslete tedy i na tyto méně příjemné věci. Sice se vás pak už netýkají, když tu nebudete, ale vaše okolí vám za to nesmírně poděkuje.