Proč mám rád jednoduchý život, aneb vyhýbám se rozhodovací paralýze

V minulém týdnu mi na callu řekl potenciální klient: „Čím více jsem se v tom vrtal, čím více jsou zkoumal různé možnosti a cesty, tím více jsem se dostával do rozhodovací paralýzy a tím méně jsem paradoxně věděl. Až jsem se prakticky ztratil.“

Zalando

Hned jsem si tu jeho větu zapsal a po callu nad ní přemýšlel. O den později mi Zalando poslalo mail s kódem na slevu 20 % na cokoliv, což se celkem hodilo, protože jsem chtěl zrovna kupovat nové boty, neboť jsem měl všechny boty už celkem, jak se říká, jeté.

Otevřel jsem stránky Zalanda, hodil si do filtru barvu a velikost. Vyskočily vyšší stovky položek. Asi 5 minut jsem jezdil po stránkách a koukal, co si můžu koupit. A v ten moment jsem si vzpomněl na tu větu z callu.

Byl jsem v rozhodovací paralýze a vybíral bych klidně ještě hodinu. Nebo bych to vzdal a řekl si, že to koupím jindy. Zamyslel jsem se, které boty nahrazuji a jak jsem s nimi byl spokojen. A došlo mi, že jsem byl spokojen. Líbily se mi. Jen už byly prostě vynošené.

Tak jsem do košíku přidal ty stejné boty, obratem objednávku odeslal a zaplatil. Měl jsem z toho radost. Bylo to vlastně to, co jsem chtěl. Nemusel jsem nad tím přemýšlet. Věděl jsem, co od toho očekávat, že mi sednou a budu spokojený. Že je nebudu muset vracet nebo že nebudu mít rozporuplné pocity, zda to byl dobrý kup.

Řešení nebylo v hledání nového, ale v návratu k osvědčenému. Někdo by mohl namítat, že to je ale taky do jisté míry rizikové – poznávat je důležité, bez toho zakrníme. Ale o tom níže.

Byl to jediný takový případ?

Když jsem nad tím přemýšlel dál, došlo mi, že to tak dělám často. Rád zkoumám a poznávám nové věci. Rád zkouším nová jídla, chutě, aktivity. Ale jen v oblastech, které jsou v mém pomyslném žebříčku důležitosti a „zábavnosti“ výše. Typicky to je právě jídlo v restauracích během cestování, káva nebo třeba sporty. A samozřejmě byznys.

Pak jsou ale věci, které jsou spíše takovou nutností nebo se hodně opakují. To je třeba oblečení, běžné potraviny, drogerie. Uvědomil jsem si, že jsem v tomto konzervativní, konzistentní, nebo jakým slovem by se to dalo popsat.

Mám ty „svoje“ boty, značky oblečení nebo označené oblíbené potraviny na Rohlíku. Kupuji si stejný protein, stejné jogurty nebo třeba stejnou značku košilí. Piju kávu se stejného hrnku. Nemusím se vůbec rozhodovat.

Množství rozhodnutí

To je právě ono – počet rozhodnutí. Rozhodovat se musíme pořád. Co si koupím na sebe, co sním, co budu dělat, musím dělat rozhodnutí v byznyse a spoustu dalších. Některé studie uvádí, že uděláme 35 tisíc rozhodnutí denně (zdroj). To je za 16 hodin (mínus spánek 8 hodin) sakra hodně rozhodnutí, byť jen část je vědomých.

Jak moc kvalitně a dobře jsme schopni se rozhodovat, když musíme rozhodovat tolik? To je otázka. Pokud ale některá rozhodnutí dělat nebudu, protože prostě volím cestu, která mi už vyhovuje a mám ji vyzkoušenou, nebo pokud různá rozhodnutí na někoho deleguji (zpravidla úplatně), budu mít pravděpodobně více energie a schopnosti se soustředit na ta důležitá rozhodnutí.

Investice

Občas se mě někdo, typicky potenciální klient, ptá: „Jak Vy sám investujete?“. To je skvělá otázka. Ale odpověď často překvapí – je prostě jednoduchá. Přitom protistrana spíše předpokládá nějakou komplexní odpověď, sofistikovaná řešení.

Ne. Mám nemovitosti na dlouhodobý pronájem. Mám nějakou cash. Mám podnikání. Mám akcie (ETF / OPF), mám nějaké krypto (nebo spíše teda BTC). Můj majetek má jasně danou strukturu a jasně daný cíl, jak nad ním přemýšlím.

Kdybych měl ale začít řešit strašně sofistikovaně každou jednotlivou část, vezme mi to hodně energie, hodně rozhodování a dost možná udělám i dost chyb. Jen u nemovitostí můžu jít spoustou cest: rezidence, komerce, pozemky, garáže. Dlouhodobý pronájem, rekonstrukce, flipování, insolvence a exekuce, spekulace na územní plány, cokoliv. U akcií můžu dělat stock picking – můžu se zaměřit na různé typy akcií, různé země, různá odvětví. Krypto se také rozpadá do řady dalších „podoblastí“. A tak bych mohl pokračovat.

Energie a čas

Energie je omezená a čas taky. A je na mě, kam budu svoji energii a čas alokovat. Pokud budu chtít dělat všechno a do detailu, asi to nebudu dělat dobře. Kdybych se rozhodl, že si budu hrát na portfolio manažera a budu stock pickovat, měl bych si položit otázky: Kolik mě to bude stát času? Jsou pro mě důležité dovednosti, které tím získám? O kolik a s jakou pravděpodobností budu lepší než průměr trhu? Když budu a třeba budu trh překonávat dlouhodobě o 3 p. b., kolik je to v penězích na portfoliu, které mám? Kolik jsem tomu věnoval čas a jak to vychází tedy v přepočtu na čas? A při jaké míře rizika? Pokud podstupuji výrazně větší riziko, můžu taky můj nadvýnos možná rychle „spláchnout“.

O čem rozhodovat?

Jasně, nemůžeme se o všem rozhodovat moc jednoduše. Je potřeba si určit, čemu chci věnovat více a času energie. Co mi generuje vysokou přidanou hodnotu, co je pro mě důležité do budoucna, co mě výrazně ovlivní a co mě prostě třeba baví. A to má každý jinak. Co spadá do vyjmenovaného, tomu věnuji hodně času a energie a dělám rozhodnutí po důkladných úvahách, analýze nebo čemkoliv, co tomu předchází. Co do toho nespadá, dělám buď jednodušší cestou nebo to deleguji na někoho, kdo ta rozhodnutí (nebo přípravu pro ně) udělá za mě, protože v tom bude pravděpodobně (to je důležitý předpoklad) mnohem dál, bude mít více znalostí, zkušeností a kontaktů.

Není samozřejmě jednoduché se rozhodnout, jak a o čem budu rozhodovat, je to ale důležité a každý to bude mít úplně jinak. :) Tak přeji hodně štěstí v rozhodování.